Narodil se 5. 3. 1851 v Železném Hamru u Třemošné a zemřel 15. 4. 1901 v Paříži.

Malíř českých dějin, historických výjevů, žánrů a podobizen, člen výtvarné generace Národního divadla v Praze.

Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století, který jako člen Francouzského institutu vstoupil mezi „čtyřicet nesmrtelných“, což se žádnému jinému českému umělci nikdy nepodařilo. Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku.